Jelenohorská městská stezka · malá trasa

Kostel Milosti (Povýšení svatého Kříže)

Tenhle kostel stojí tam, kde stojí, kvůli prohrané válce. Císař Josef I. musel v roce 1707 souhlasit se stavbou šesti svatyní pro slezské protestanty, ale stanovil podmínku: za městskými hradbami a ne blíž než na dostřel děla. Vzdálenost mezi Wojanowskou bránou a tímhle kostelem je přesně dostřel tehdejšího dělostřelectva. Jelenohorský Kostel Milosti postavili tak, aby se do něj vešla celá evangelická obec města: přes čtyři tisíce míst k sezení a stejně tolik ke stání, celkem asi osm tisíc lidí. Platí za největší z celé šestice.

Proč vůbec vznikl

1. září 1707 se na zámku v Altranstädtu v Sasku setkali luteránský švédský král Karel XII. a katolický císař Josef I. Habsburský. Císař byl v severní válce poraženou stranou a musel přijmout podmínky: vrátit slezským protestantům sto jedenadvacet dříve odebraných kostelů a povolit stavbu šesti zcela nových. Těch šest se nazvalo kostely milosti – ten název říká všechno o tom, jak se tehdy chápalo právo na vlastní svatyni.

Pro Jelení Horu to znamenalo konec půlstoletí bez vlastního kultovního místa. Evangelíci přišli o farní kostel v roce 1654, kdy ho převzali katolíci spolu s jezuity povolanými do města. Přes padesát let pak neměli kde se scházet.

Na dostřel děla od brány

Císařův souhlas byl obestřen podmínkou, kterou je v topografii města vidět dodnes: kostely milosti se směly stavět výhradně za hradbami, ne blíž než na dostřel děla. Šlo o to, aby se svatyně jinověrců nestala opěrným bodem pro vojsko.

Proto kostel vyrostl na bývalém Wojanowském předměstí, na východ od centra. Když projdete od Wojanowské brány ke kostelu, urazíte přesně tu vzdálenost, kterou vyměřilo dělostřelectvo 17. století – jeden z mála případů, kdy se dá politické rozhodnutí projít pěšky.

Stockholm v Jelení Hoře

Svatyni navrhl a v letech 1709–1718 postavil Martin Frantz. Vzorem byl kostel sv. Kateřiny ve Stockholmu – volba nenáhodná, protože právě švédskému králi vděčili evangelíci za samotnou možnost stavět. Kopií stockholmského kostela mu děkovali způsobem srozumitelným každému, kdo znal tehdejší politiku.

Stavba stojí na půdorysu řeckého kříže, na vysokém kamenném soklu. Mezi rameny kříže jsou věžovité přístavby se schodišti – dole čtvercové, výš osmiboké. Nad křížením se zvedá osmiboká kupole zakončená lucernou. Souběžně s kostelem postavili v letech 1709–1711 farní dům.

Muž, který viděl Stockholm

Martin Frantz se narodil roku 1679 v Revalu, dnešním Tallinnu, a tam byl pokřtěn evangelickým obřadem. Otec, rovněž Martin, pocházel z Drážďan a byl v Revalu městským zednickým mistrem; po jeho smrti se matka provdala za městského stavitele Georga Winklera, u něhož se chlapec od roku 1691 učil. Tovaryšskou zkoušku složil v roce 1697 a pak se, jak bylo zvykem, vydal na vandr.

A tady je pro tenhle kostel to nejdůležitější: část té doby nejspíš strávil ve Stockholmu. Volba stockholmského vzoru tedy nebyla jen politickou zdvořilostí vůči Karlu XII. – Frantz ten kostel nejspíš znal na vlastní oči.

V roce 1704 už pracoval v Lehnici na jezuitské koleji podle projektu Johanna Georga Knolla. Když Knoll v listopadu téhož roku zemřel, dokončení svěřili jemu. O rok později si Frantz koupil v Lehnici měšťanské právo a mistrovský titul. Začal katolickou kolejí a proslavily ho dva protestantské kostely – v Jelení Hoře a v Kamenné Hoře – stavěné současně od roku 1709. Oba založil na křížovém půdorysu podle stockholmského vzoru, přepracovaném vestavbou empor.

Později se jeho styl změnil: přizpůsobil se reprezentativnímu českému baroku Dientzenhoferů, který se ve Slezsku usadil se stavbou lehnického jezuitského kostela v letech 1714–1720. V Jelení Hoře po sobě zanechal ještě Baumgartenův dům (1710–1715) a v Cieplicích faru z roku 1712. Zemřel v Lehnici 6. listopadu 1742.

Osm tisíc lidí pod jednou střechou

Interiér navrhli tak, aby pojal dav, a je to vidět už od prahu. Podél stěn běží dvě patra dřevěných empor nesených šestadvaceti kompozitními sloupy a nad nimi ještě třetí, mnohem mělčí. Takové uspořádání je typicky protestantské: šlo o to, aby kazatele vidělo a slyšelo co nejvíc lidí, ne o procesní perspektivu.

Výmalbu klenby a stěn provedli v letech 1734–1751 Felix Anton Scheffler a Johann Franz Hoffman. Hlavní oltář z let 1727–1729 je spojený s varhanami – rovněž protestantské řešení, které soustředí zrak i sluch na jedno místo. Vyřezal ho jelenohorský řezbář David Hielscher, figurální plastika se připisuje Johannu Georgu Urbanskému.

Samotnou varhanní skříň postavil Johann Michael Roeder. V jejím středu je vitrážová gloriola se jménem Hospodinovým z roku 1727. Varhany dvakrát zvětšovali, v letech 1732 a 1830, a v roce 1905 je opravovala známá svídnická firma Schlag und Sohn. Ze stejné doby jako první varhany pocházejí pískovcová kazatelna a mramorová křtitelnice – obojí z roku 1717.

Požár, po kterém kupole změnila tvar

16. října 1806 poškodil požár kupoli a zakončení věží se schodišti. Obnova trvala do roku 1810, ale provedli ji zjednodušeně a s klasicistním detailem – v duchu doby, která právě nastala. Barokní formy lucerny kupole vrátili až při opravě v roce 1925.

Další práce následovaly v roce 1908 a po válce: v letech 1959, 1963, 1973 a 1975–1978.

Devatenáct kaplí kolem parku

Nejneobvyklejší je tu ale to, co stojí okolo. Kostel obklopuje bývalý hřbitov, dnes veřejný park, a podél jeho zdi se dochovalo devatenáct hrobních kaplí jelenohorských patricijů z let 1716–1770. Mají rozvinuté architektonické formy a bohatou sochařskou výzdobu, mezi nimi je vystavená sbírka náhrobků.

V takovém rozsahu je to vzácnost: souvislý věnec barokní sepulkrální architektury, postavený kupeckými rodinami jediného města během jediného půlstoletí. Část literatury připisuje několik nejstarších kaplí samotnému Martinu Frantzovi, architektovi kostela – v památkovém listu jsem pro to potvrzení nenašel, zůstává to tedy domněnkou, ne faktem.

Obejít park dokola je samostatná prohlídka a nevyžaduje vstup do kostela.

Nejen kostel, ale celý komplex

U svatyně stojí farní dům spojený s gymnáziem – třípodlažní budova na půdorysu písmene U. Jižně od kostela, v ulici 1 Maja, se dochoval kantorský dům z roku 1737 s valenými klenbami s lunetami v přízemí. Dohromady tvoří komplex, který byl pro jelenohorské evangelíky nejen místem modlitby, ale i školou a zázemím.

1945: výměna věřících

Kostel byl přes dvě stě let evangelický. Po válce a vysídlení německých obyvatel ho převzal stát a předal katolické církvi. Dnes je to římskokatolická farnost Povýšení svatého Kříže, zároveň posádkový kostel.

Stojí za to říct to rovnou, protože celé dějiny tohohle místa jsou protestantské – od altranstädtské konvence po empory postavené kvůli kázání – a kdo sem vejde, uvidí katolický kostel.

Sto metrů dál má tentýž příběh druhou polovinu. V pravoslavném kostele se modlí potomci lidí, které sem v roce 1947 přivezla akce Visla. Dvě sousední zastávky téhle stezky vyprávějí o jedné věci: po roce 1945 se tu vyměnilo obyvatelstvo a budovy zůstaly.

Co je poblíž

Od Wojanowské brány ho dělí přesně ta vzdálenost, která byla vyměřena v roce 1707. Směrem ke starému městu vede stezka k bazilice, tedy ke svatyni, o kterou evangelíci přišli, a končí v Muzeu Krkonoš. Sošky po cestě najdete na seznamu jelínků.

Osmdesát metrů od kostela stojí jelínek Rockman.

Časté otázky

Co jsou kostely milosti? Šest svatyní, jejichž stavbu povolil císař Josef I. po altranstädtské konvenci z 1. září 1707, vynucené švédským králem Karlem XII. Jelenohorský je z nich největší.

Proč kostel stojí mimo staré centrum? Protože taková byla podmínka: kostely milosti se směly stavět jen za městskými hradbami, ne blíž než na dostřel děla.

Kolik lidí pojme? Přes čtyři tisíce vsedě a stejně tolik vestoje. Podle počtu míst k sezení je to největší ze šesti kostelů milosti; kostel Ježíšův v Těšíně jich má méně, ale bývá uváděn jako větší celkovou kapacitou.

Čí je dnes ten kostel? Římskokatolický. Postavili ho luteráni, ale po roce 1945, kdy byli němečtí obyvatelé vysídleni, byl předán katolické církvi. Dnes je to farnost Povýšení svatého Kříže, zároveň posádkový kostel.

Kdo ho postavil? Martin Frantz, v letech 1709–1718, podle vzoru kostela sv. Kateřiny ve Stockholmu.

Co stojí za vidění uvnitř? Dvě patra dřevěných empor na šestadvaceti sloupech, výmalba z let 1734–1751, oltář spojený s varhanami s vitrážovou gloriolou z roku 1727 a kazatelna s křtitelnicí z roku 1717.

Co jsou to za kaple kolem kostela? Devatenáct barokních hrobních kaplí jelenohorských patricijů z let 1716–1770, stojících podél zdi bývalého hřbitova, dnes parku.