Szlak JelonkówHrob neznámého kněze
Na okraji lesa mezi Cieplicemi a Staniszowem, ve výšce 416 m n. m., leží hrob bez jména. Ví se jen, že v něm spočívá duchovní a že zemřel na sklonku války. Všechno ostatní – i vyznání a národnost – je dohad. A přesto tam téměř vždy hoří svíčka.
Co se ví jistě
Seznam faktů je krátký a právě to je na tom příběhu podstatné. Jméno neznáme. Není jisté, zda šlo o katolického kněze, nebo evangelického pastora, ani zda byl Polák, či Němec. Datum pohřbu – kolem roku 1944 – pochází ze vzpomínek obyvatel Staniszowa, ne z matriky.
Pátrání neskončilo u vyprávění. Prelát Józef Stec, dlouholetý farář v Cieplicích, psal kvůli tomu do berlínského archivu. Nenašel se ani jediný dokument – ani o pohřbu, ani o smrti duchovního v tomto okolí.
Čtyři verze jedné smrti
Starší obyvatelé Staniszowa si pamatovali čtyři verze, které jdou těžko srovnat:
- Oběšení příslušníky SS – za kněžskou službu vězňům tábora v Cieplicích.
- Roztrhání koňmi – nejdrastičtější a nejméně pravděpodobná verze, přesto se opakuje.
- Sebevražda – v této verzi vysvětluje hrob mimo hřbitov církevní zvyklost.
- Loupežné přepadení – náhodná smrt bez souvislosti s válkou a politikou.
Na dotaz o tomto místě prelát Stec řekl, že „je zde určitě pohřbena duchovní osoba" a že to byl člověk, „který se zastával těch, kdo smýšleli jinak". Zdůraznil přitom, že památka tohoto hrobu vychovává – a ta věta vysvětluje víc než kterákoli ze čtyř verzí.
Souvislost, kterou nelze zaměňovat za vysvětlení
V roce 1944 fungovala v Cieplicích – tehdy Bad Warmbrunn – pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen, Arbeitslager Bad Warmbrunn. Bylo v ní vězněno 600 až 800 židovských mužů, hlavně z Polska a Maďarska, ale i z Belgie, Nizozemska, Řecka a Československa. Pracovali v továrně na papírenské stroje Dörries-Füllner, přestavěné na zbrojní výrobu. V zimě 1944/1945 táborem prošla epidemie tyfu; zemřelo asi 400 vězňů.
To je pozadí doby a místa – nikoli vysvětlení hrobu. Žádný známý dokument tento tábor s pohřbem na okraji lesa nespojuje a verze o kněžské službě vězňům se špatně srovnává s tím, že tábor v Cieplicích byl táborem pro Židy. V okolí pracovali i nuceně nasazení z jiných zemí a byla tu další místa věznění. Kdo chce vyprávět poctivě, musí tu otázku nechat otevřenou.
Jak se tam dostat
Hrob leží na konci zelené vycházkové stezky, která začíná v Cieplicích v ulici Poprzeczna na rohu s Ceglanou. Stezka měří 2,1 km a končí přesně zde – dál nevede. Stoupá celou dobu, ale mírně: z 337 na 417 m n. m., osmdesát metrů převýšení rozložených do dvou kilometrů, a ani metr dolů. Prvních 400 metrů vedou ulice (Poprzeczna, Michejdy), pak lesní cesty a posledních 400 metrů holá zem, která po dešti měkne. Klidným tempem asi 35 minut.
Zhruba v polovině cesty, v kilometru 1,2, je hned u pěšiny – pět metrů stranou – pramínek.
V kilometru 1,64 se stezka spojuje s červeným okruhem Hlavní cieplické stezky a 111 metrů jdou obě společně po jedné cestě. Pak se značení rozchází: červené odbočuje stranou, zelené stoupá dál a po 330 metrech končí u hrobu.
Pozor na značení: v Cieplicích jsou dvě vycházkové stezky se stejným bílo-zeleným čtvercem. Ta druhá je okruh po lázeňské čtvrti, několik kilometrů odtud, a s hrobem nemá nic společného.
Stejnou trasou vede aplikace Szlak Jelonków – s GPS, hlasovými pokyny a mapou, která funguje i bez signálu. Cestou stojí za to pamatovat na dvě věci. Je to stále hrob – ticho a nic víc. A je to les: otevřený oheň je lepší tu nenechávat. Chcete-li nechat světlo, nejbezpečnější je elektrická svíčka.
