Jelenohorská městská stezka · malá trasa

Pravoslavný kostel

Tahle budova měla tři životy. Nejdřív tu stála středověká kaple Panny Marie, kterou strávil požár. Pak, na jejích základech, katolický kostel z 18. století. A od roku 1948 pravoslavný chrám, naplněný věcmi přivezenými z druhého konce země – spolu s lidmi, které sem přesídlili.

Kaple, kterou strávil požár

V roce 1453 tu byla poprvé zaznamenána kaple stojící *extra muros civitas* – za městskými hradbami. Byla zasvěcená Panně Marii; jména Petra a Pavla se tu objevila teprve o pět set let později, spolu s pravoslavím.

Vydržela necelých dvě stě let. V červenci 1634, za třicetileté války, byla Jelení Hora zapálena a shořela téměř celá – i s kaplí stojící před hradbami. Týž požár strávil kapli sv. Anny u Wojanowské brány a radniční věž.

Potom nedaleko vedli novou linii opevnění a – jak uvádí farnost – do jeho stavby šel mimo jiné materiál z trosek svatyně. Právě tenhle detail nepotvrzuje žádná odborná práce; ať zůstane tradicí místa, ne faktem.

Kostel z roku 1738

O sto let později se místo vrátilo do hry. Práce na novém barokním kostele dokončili v roce 1737 a o rok později ho vysvětili. Stojí na základech spálené kaple a stavěl ho Caspar Jentsch.

To jméno na téhle stezce už padlo – a příběh za ním je hezčí, než by se zdálo. Kaple sv. Anny u Wojanowské brány shořela v témž požáru roku 1634 jako kaple, která stála tady. Obě obnovil týž člověk: Jentsch pozvedl kapli sv. Anny v letech 1709–1715 a tenhle kostel o čtvrtstoletí později. Dvě zastávky stezky, jeden požár, jeden stavitel.

Katolíkům kostel sloužil do roku 1925.

Třiadvacet let bez víry

Pak přišla epizoda, na kterou se snadno zapomíná a která vysvětluje všechno, co je dnes uvnitř.

V roce 1925 budovu převzalo město. Barokní vybavení rozvezli do jiných kostelů a uvnitř zřídili výstavní sál a potom muzeum militarií. Přes dvacet let to vůbec nebyla svatyně.

Když ji v roce 1948 dostala pravoslavná farnost, dostala prázdnou skořápku. A proto všechno, co je tu dnes, muselo odněkud přijet.

Jak se stal pravoslavným

Pravoslavnou farnost založil v listopadu 1947 kněz Stefan Biegun – průkopník zakládání takových farností v jižním Dolním Slezsku, zakladatel devíti z nich. O rok později dostala tuhle budovu.

Důvod byl konkrétní. V roce 1947 bylo v rámci akce Visla násilně přesídleno na Západní území přes sto čtyřicet tisíc lidí – Ukrajinců a Lemků, z toho asi třicet tisíc Lemků. Pravoslavní se v Dolním Slezsku objevili už v roce 1945, spolu s repatrianty z Východu, ale teprve akce Visla tu vytvořila obec dost velkou na to, aby potřebovala vlastní svatyni.

Další čtyři roky se shromažďovalo vybavení. Ikony a liturgické předměty vozili ze zničených chrámů Chełmska a Lublinska – ne z opuštěných, ze zničených; většinu těch svatyní prostě zbořili. Sám ikonostas přijel z Hrubieszówa, z podnětu kněze Bieguna.

První liturgii prameny datují do roku 1953.

Jinými slovy: interiér tohohle chrámu nevznikl v Jelení Hoře. Přijel sem přesně tak jako farníci – z víc než pěti set kilometrů a ne z vlastní vůle.

Barok, který se musel naučit pravoslaví

Stojí za to zastavit se u toho, co se vlastně v roce 1948 stalo, protože to nebylo obyčejné předání klíčů.

Latinský a pravoslavný kostel jsou dvě různá uspořádání prostoru. Katolická svatyně 18. století vede pohled rovnou k oltáři – všechno má být vidět. Pravoslavná liturgie vyžaduje opak: stěnu ikon, která odděluje loď od oltářního prostoru. Ikonostas není ozdoba, ale hranice.

Takže do barokního jednolodního prostoru postavili stěnu. Přivezenou z Hrubieszówa, postavenou pro úplně jinou budovu, vzdálenou přes pět set kilometrů.

Co stojí za pohled

• Fresky Jerzyho Nowosielského a Adama Stalony-Dobrzańského – výmalba presbytáře s Kristem Pantokratorem a čtyřmi evangelisty. Nowosielski je jeden z nejvýznamnějších polských malířů 20. století. Za takovými díly se jezdí přes půl země, a tohle stojí v bočním kostele u pěší zóny.
• Ikonostas z Hrubieszówa – hlavní prvek interiéru a zároveň jeho životopis.
• Dva středověké kamenné kříže zazděné do severní stěny, na jednom vyrytá kuše a meč. V Dolním Slezsku se takovým křížům říká smírčí: v pozdním středověku je zabiják zakládal jako součást smíru s rodinou oběti a nástroj činu na nich býval vytesaný. Ne každý starý kamenný kříž je ovšem smírčí – a zrovna pro tyhle dva chybí dokument. Zato jsou vidět z chodníku, bez vstupu dovnitř.
• Barokní hmota, prostá a jednolodní: zvenku je to slezský kostel a nic jiného nepředstírá. Uvnitř se vejde asi sto lidí.

Kostel je zapsaný v rejstříku památek pod číslem A/4954/715, rozhodnutím z roku 1960.

Farnost dnes

Je to činná pravoslavná farnost vratislavsko-štětínské diecéze. Není to památka k prohlídce mezi devátou a sedmnáctou, ale kostel, ve kterém se každou neděli modlí.

Pro návštěvníka to znamená jedno: jsme tu hosté. Interiér je nejsnáz vidět při bohoslužbě – v neděli v deset, v sobotu v pět odpoledne – ale termíny se vyplatí ověřit u farnosti, protože pravoslavný kalendář se od katolického liší a svátky vycházejí na jiné dny. A ještě jedno: v pravoslavném chrámu se obvykle stojí, nesedí.

Co je poblíž

Kostel stojí v ulici 1 Maja, na bývalém předměstí – za linií hradeb, tam kde stála spálená kaple. Pár minut odsud je Wojanowská brána s kaplí sv. Anny, obnovenou týmž stavitelem, a opačným směrem, touž ulicí, Kostel Milosti, další zastávka stezky.

Nejbližší jelínek je Karruś, sto metrů odsud směrem ke starému městu.

Časté otázky

Je v Jelení Hoře pravoslavný kostel? Ano, v ulici 1 Maja 40. Je to farnost svatých apoštolů Petra a Pavla, činná od roku 1947.

Byla budova postavená jako pravoslavný chrám? Ne. Je to barokní katolický kostel, dokončený v roce 1737 a vysvěcený o rok později, pravoslavné církvi předaný v roce 1948.

Co v něm stojí za vidění? Především fresky Jerzyho Nowosielského a Adama Stalony-Dobrzańského v presbytáři a ikonostas přivezený z Hrubieszówa. Zvenku – dva středověké kamenné kříže zazděné do severní stěny.

Odkud pochází ikonostas? Z Hrubieszówa. Vybavení se shromažďovalo v letech 1948–1952 ze zničených chrámů Chełmska a Lublinska, spolu s obyvatelstvem přesídleným v rámci akce Visla.

Co tu bylo dřív? Kaple Panny Marie, zaznamenaná v roce 1453 a spálená při požáru města v roce 1634. Dnešní kostel stojí na jejích základech.

Kdo postavil dnešní kostel? Caspar Jentsch – týž, který po požáru roku 1634 obnovil kapli sv. Anny u Wojanowské brány.

Dá se jít dovnitř? Je to činný farní kostel. Nejspolehlivěji při bohoslužbách: v neděli v deset, v sobotu v pět odpoledne.