Jelenohorská městská stezka · velká trasa · Cieplice

Norský pavilon

Tahle budova vypadá, jako by ji někdo přenesl od Osla – a zhruba tak to bylo. Vznikla jako kopie restaurace Frognerseteren nad Oslofjordem, z podnětu Eugena Füllnera, majitele cieplické továrny na papírenské stroje, který v roce 1906 oznámil, že ji postaví k pětadvacátému výročí svatby císařského páru. Císař Vilém II. miloval Norsko natolik, že tam podnikl dvacet šest cest. Füllner ho znal z docela jiného důvodu: kupoval tam stroje.

Průmyslník, který postavil sídliště a pak park

Než vznikl pavilon, vznikl park – a to je důležitější část téhle historie.

Eugen Füllner byl majitelem skvěle prosperující továrny na papírenské stroje v Cieplicích. Pro dělníky své továrny postavil sídliště a od roku 1906 je začal obklopovat rozsáhlým parkem. Úpravu zeleně svěřil Fritzi Hanischovi, vratislavskému projektantovi zahrad a parků.

To vysvětluje něco, co u dnešního Norského parku není zřejmé: park nevznikl pro lázeňské hosty, jako Lázeňský park o pár set metrů dál, ale pro dělníky. Teprve časem se mu začalo říkat norský – podle budovy, která v něm stála.

Proč zrovna Norsko

Důvod je dvojí a oba jsou pravdivé.

První je císařský. Vilém II. Norsko zbožňoval a uspořádal tam dvacet šest výprav. Když tedy Füllner v roce 1906 oznámil, že u příležitosti stříbrné svatby císařského páru postaví ve svém parku budovu v norském stylu, bylo to gesto pro každého naprosto čitelné.

Druhý je profesní a méně známý. Füllner sám do Norska jezdil, protože Norové tehdy vedli ve výrobě papírenských strojů. Jezdil tam obchodně a tamní architekturu viděl na vlastní oči. Dárek pro císaře byl tedy zároveň památkou ze služební cesty.

Kopie budovy nad Oslofjordem

Návrh vypracoval Einar Smith, žák Holma Hansena Muntheho – architekta považovaného za tvůrce norského národního stylu a autora restaurace Frognerseteren, postavené v roce 1880 na svazích nad Oslofjordem. Cieplický pavilon byl postaven právě podle vzoru Frognerseteren.

Materiál odpovídá předloze: profilované smrkové trámy, postavené ovšem na základech z krkonošské žuly – norská skořápka na místním kameni.

Zvedněte oči k hřebeni střechy. Zdobí ji „dračí hlavy“ připomínající přídě vikinských lodí – nejvýraznější znak tohohle stylu, kvůli kterému se mu občas říká dračí. I ostatní detaily jsou skandinávské: není to budova „s motivy“, ale důsledná kopie.

Interiéry dokončila Řezbářská škola v Cieplicích – instituce, která za svůj vznik z velké části vděčila samotnému Füllnerovi. Zakladatel budovy byl tedy zároveň zakladatelem školy, která tu budovu vyzdobila.

Stavba byla dokončena v roce 1909 (tabule u pavilonu uvádí 1908).

Restaurace, muzeum, zase restaurace

Budova vznikla jako restaurace a léta jí byla.

Po válce změnila funkci: od roku 1967 do roku 2013 tu sídlilo Přírodovědné muzeum. Sem se dostaly přírodovědné sbírky z Dlouhého domu – ptáci, minerály, hmyz – a od nich začala instituce, která dnes působí v bývalém cisterciáckém klášteře.

Po odchodu muzea se objekt dostal do rukou nového majitele a prošel opravou. Dnes v něm zase funguje restaurace – po víc než sto letech se budova vrátila k funkci, pro kterou byla postavena.

Dva parky, dvě publika

Cieplice mají dva velké parky a stojí za to vědět, že vznikly ze zcela odlišných pohnutek – je to jedna z nejzajímavějších věcí, které se v tomhle městě dají vyčíst ze zeleně.

Lázeňský park je starší, sahá do roku 1713 a vyrostl u paláce jako rámec lázní. Schaffgotsch ho ostatně rozdělil na dvě části: zámeckou, přístupnou jen obyvatelům paláce, a lázeňskou – pro ostatní. Hranice vedla mezi těmi, kdo tu bydleli, a těmi, kdo přijeli na léčení.

Norský park vznikl o dvě stě let později a s opačným záměrem. Založil ho továrník kolem sídliště postaveného pro vlastní dělníky a zeleň upravil profesionální projektant z Vratislavi. Nebyla tu část vyhrazená pro nikoho.

Cestou po stezce tedy projdete za čtvrthodinu mezi dvěma představami o tom, komu park náleží: od dělení na lepší a zbytek k zeleni vysazené u dělnických domů.

Co je kolem

Pavilon stojí v Norském parku, hned nad říčkou Wrzosówka. Před budovou je rybník s historickým kamenným mostkem a nasvícenou fontánou a nad vodou altán, který na fotkách vychází lépe než samotný pavilon. Poblíž je i hřiště, dětské hřiště a venkovní posilovna – park pořád dělá to, kvůli čemu byl založen: slouží obyvatelům, ne turistům.

Město uvádí, že pavilon patří k nejstarším objektům svého druhu v Evropě. Přehled, který by to potvrzoval, jsem nenašel, takže to nechávám jako městskou informaci, ne jako fakt – i když sám styl a datum stavby ji činí pravděpodobnou.