Jelenohorská městská stezka · velká trasa · doplňkový bod · Jagniątków

Dub míru

U silnice v Jagniątkówě roste dub, kolem kterého se chodí bez zastavení – a je to škoda, protože je to strom s datem. Zasadili ho na konec prusko-francouzské války v roce 1871 a na sloupcích okolního plotu se dodnes dá přečíst „Friedens Eiche“ a právě tohle datum. Plot je už v troskách. Nápis zůstal.

Co znamená „dub míru"

Po vítězství nad Francií a sjednocení Německa v roce 1871 se po celé říši sázely Friedenseichen – duby míru. Obvykle je doprovázel pamětní kámen nebo plot s vytesaným datem, přesně jako tady.

Volba stromu nebyla náhodná: v téhle symbolice byl dub národním stromem. Náhodný nebyl ani smysl slova „mír“. Šlo míň o konec bojů s Francií a víc o trvalý mír mezi německými státy, které se právě spojily v jedno císařství.

Jagniątkowský dub tedy není místní zvláštností, ale lokálním exemplářem zvyku, který zasáhl stovky obcí. O to zajímavějším, že v mnoha z nich po dubech míru nezbylo nic – ani strom, ani nápis.

Pomník, který už není

Za stromem, při pohledu od ulice, stál kdysi pomník padlých v první světové válce. Měl podobu kamenné zdi se třemi deskami mezi pilíři a nahoře blokem s vytesaným mečem a daty: 1914 vlevo, 1918 vpravo.

Pomník se nedochoval. Zůstal strom, zbytky plotu a nápis z roku 1871 – tedy památka na dřívější válku, o generaci starší než ta, kterou pomník připomínal.

Je to schéma, které se na téhle stezce opakuje. V Cieplicích, v ulici Cervi, taky stál pomník padlých z první světové války – a taky byl odstraněn. S tím rozdílem, že tam sokl přežil a dostal nový pomník, kdežto tady zůstal jen strom.

Dva pomníky, které nejsou, na jedné stezce

Tohle místo není výjimkou. Velká stezka dnes míjí dvě místa po pomnících padlých v první světové válce – a obě vypadají úplně jinak.

V Cieplicích, v ulici Cervi, byl pomník se sochou plačící ženy a deskami se jmény odstraněn hned po druhé světové válce. Ale sokl přežil a v roce 1967 na něj postavili Meče Grunwaldu. Místo změnilo význam, aniž přestalo být místem paměti.

V Jagniątkówě nezbylo nic než strom. Kamenná zeď se třemi deskami zmizela a to, co přetrvalo, připomíná jinou válku – tu z roku 1871.

Odstraňování německých válečných pomníků ze zemí převzatých Polskem bylo hromadným jevem a dočkalo se vlastních odborných zpracování. Zajímavější je spíš to, co zůstávalo: v jednom případě základ pro nový pomník, ve druhém strom, kterého se nikdo nedotkl, protože strom nevypadá jako pomník.

Co znamená „památný strom"

Status památného stromu není čestný titul, ale právní ochrana. Vztahuje se na jednotlivé výtvory přírody zvláštní hodnoty – nejčastěji staré, mohutné stromy, ale i bludné balvany nebo skalky. V praxi to znamená, že takový strom nesmí být pokácen ani poškozen a práce v jeho okolí vyžadují souhlas.

U tohohle dubu se ochrana přírody potkává s památkou: strom je chráněný jako přírodní objekt a nápis vedle říká, proč byl zasazen. Nepříliš častý případ, kdy je třeba číst obojí dohromady.

Co uvidíte na místě

Především sloupky plotu od silnice – právě na nich je nápis „Friedens Eiche“ a datum 1871. Samotný plot je dnes v troskách, takže se snadno dá považovat za obyčejné zbytky kamení; vyplatí se přijít blíž a hledat písmena.

Strom je památným stromem. Jestli ho skutečně zasadili v roce 1871, je mu dnes asi sto padesát pět let – což u dubu znamená strom dospělý, ale ještě ne starý.

Kde to je na stezce

Tohle místo má na stezce praktickou funkci: tady končí lesní část trasy. Zelená značka, po které se sestupuje od Chojniku, vyvádí právě sem, do zástavby Jagniątkowa. Odsud vede stezka dál po modré, skoro až k domu Gerharta Hauptmanna – poslednímu bodu trasy.

Dobré místo na přestávku: jste už dole, ale ještě ne u cíle.

Fotografie