Jelenohorská městská stezka · malá trasa

Time Gates – Podzemí Jelení Hory

Pod Wzgórzem Kościuszki jsou asi čtyři kilometry chodeb vysekaných ve skále, z nichž půldruhého kilometru se dá projít. Nejsou středověké a nemají nic společného s hradem. První vysekal v letech 1852–1853 pivovarník, aby měl kde skladovat pivo – zbytek přidala válka. Potom tu byl sklad ryb, žampionárna a diskotéka.

Začalo to šibenicí

Než se tu cokoli kopalo, říkalo se tomuhle kopci Galgenberg – Šibeniční hora. Stála tu zděná městská šibenice a sloužila městu od středověku až do osmnáctého století. Později se ujal název Cavalierberg a ten je na předválečných pohlednicích.

V roce 1779 dal starosta Johann Christoph Schönau pozemek rekultivovat, vysadit stromy a vytyčit cestičky. Z popraviště se stal první městský park Jelení Hory – a je jím dodnes.

Lednice z doby před lednicemi

V roce 1852 postavil jelenohorský pivovarník Gruner na kopci restauraci Felsenkeller, tedy Skalní sklep, a pod ní vyhloubil velké sklepy na pivo a víno.

Zní to všedně, dokud si člověk neuvědomí, co to v polovině 19. století znamenalo. Neexistovalo chlazení. Pivo spodního kvašení potřebuje nízkou a stálou teplotu a jediné místo, kde taková teplota panuje sama od sebe, je nitro skály. Kdo tedy chtěl mít pivo, musel si vysekat horu.

Gruner vysekal. A restaurace nad sklepy se stala jedním z nejoblíbenějších míst ve městě – výhled z její verandy se dostal na předválečné pohlednice.

Válka rozšiřuje

Za druhé světové války udělali z těch sklepů protiletecký kryt. Ne od nuly: kopec vybrali právě proto, že vysekané komory už tu byly, a rozšířili je – nové chodby, čtyři velké haly, voda, ventilace, plynotěsné dveře. Kryt měl pojmout nejdřív dva, nakonec přes šest tisíc lidí. Nikdy ho nedokončili; po válce odhadli rozestavěnost asi na pětasedmdesát procent a Jelení Hora nebyla bombardovaná.

Odtud dnešní rozsah: asi čtyři kilometry chodeb a přes pět tisíc metrů čtverečních. Tolik by pivovarník nepotřeboval.

Kopali váleční zajatci. Kdo přesně – neví se: část pramenů píše o francouzských zajatcích, jediná zpráva opřená o poválečnou inventarizaci mluví o ruských. Jisté je, že chodby pod tímhle parkem vznikly nucenou prací, a to je jediná věc, kterou je odsud potřeba si odnést.

Sklad ryb, žampiony a diskotéka

Po válce začala řada využití, jejichž společným jmenovatelem je stálá teplota a žádná okna. Fungovaly tu – v pořadí, na kterém se prameny neshodnou – sklad Rybí centrály, žampionárna, velkoobchod s chemií a nakonec diskotéky: nejdřív Cosmos, potom UnderGround. Poslední zhasla kolem roku 2005.

Ryby, žampiony a diskotéka na jednom místě docela dobře ilustrují, jak si město poradí se zděděnou infrastrukturou: hledá pro ni jedno využití za druhým, dokud nedojdou nápady.

Na čas došly a chodby stály prázdné. Budovu bývalé restaurace nad nimi časem zabralo školicí středisko pro řidiče.

Od roku 2018 – Time Gates

V prosinci 2018 otevřeli podzemí jako turistickou atrakci pod názvem Time Gates.

Má dvě části. Historická trasa je asi půldruhého kilometru chodeb pod Wzgórzem Kościuszki – nejdelší zpřístupněná podzemní trasa v Krkonoších – a prochází se s průvodcem za 45 až 60 minut. Vypráví dějiny Dolního Slezska podané jako sled „bran času“.

Druhou částí je vědecká trasa – fyzikální ukázky s Teslovou cívkou a pokusy s tekutým dusíkem. S historií místa to mnoho společného nemá, ale na děti to funguje líp než cokoli jiného na téhle stezce.

Proč zrovna tady

Wzgórze Kościuszki není náhodné místo. Je to pevná skála přímo u města – vyvýšenina z krkonošské žuly, tedy přesně ten materiál, ve kterém se sekání vyplatilo. Kdyby tu byl místo skály písek, muselo by se klenout, a to jsou úplně jiné peníze.

Je tu ještě druhá, méně zjevná věc. Sklepy vznikly v letech 1852–1853, tedy devět let před povolením zbořit hradby – ve chvíli, kdy Jelení Hora přestávala být městem uzavřeným v prstenci opevnění a začínala zastavovat předměstí. Tyhle chodby jsou vrstevnicemi té změny. Vznikly za starým městem, protože staré město právě přestávalo mít hranice.

Návštěva

Vstupy ve skupinách v pevných časech, s průvodcem – nedá se vejít „při té příležitosti“; buď trefíte vstup, nebo počkáte.
Pod zemí je celoročně kolem sedmi stupňů. Byl to chladicí sklep a pořád se tak chová – vezměte si něco s rukávy i v červenci.
Historická trasa zabere 45 až 60 minut, s vědeckou je třeba počítat s víc.
Noční prohlídky vede objekt pod názvem Historická trasa MAXI, ve vybraných termínech.
Aktuální časy, ceny a termíny uvádí objekt na stránce timegates.pl – neopisuji je sem, protože se mění.

Co je poblíž

Tohle je poslední zastávka stezky a dá se brát jako pointa celé trasy: začíná u hradeb, které město uzavíraly, a končí pod kopcem, kde se město začalo rozrůstat, když ty hradby zmizely.

Samotné Wzgórze Kościuszki se vyplatí obejít po vrchu – je to pořád park, s cestičkami vytyčenými ještě starostou Schönauem a s výhledem na Krkonoše. Je tu i přírodně-historická stezka a na ní zvláštnost, o které málokdo ví: „Geologický řez Západními Sudetami“, odhalený 3. července 1902, dvacet metrů dlouhý a složený z asi třiceti druhů hornin podle profilu vratislavského geologa Georga Güricha.

Na druhé straně centra leží Wzgórze Krzywoustego, první zastávka téhle stezky; mezi nimi se vejde celé staré město.

Časté otázky

Je podzemí v Jelení Hoře středověké? Ne. Nejstarší chodby vysekali v letech 1852–1853 jako sklepy na pivo a víno a většina systému vznikla teprve za druhé světové války. S hradem ani s opevněním nemají nic společného.

Jak dlouhá je trasa? Historická trasa měří asi půldruhého kilometru a zabere 45 až 60 minut. Celý systém podzemí má ovšem kolem čtyř kilometrů – projde se jeho část.

Kdo tyhle sklepy vysekal? Jelenohorský pivovarník Gruner, který v roce 1852 postavil na kopci restauraci Felsenkeller, tedy Skalní sklep, a potřeboval chladný sklad na pivo a víno.

Je potřeba průvodce? Ano, historická trasa se prochází ve skupinách s průvodcem v pevných časech.

Je tam zima? Ano, celoročně kolem sedmi stupňů. Sklepy vznikly právě proto, že v nich panuje stálá nízká teplota. Vezměte si mikinu.

Co tu bylo dřív? Sklepy restaurace Felsenkeller, potom protiletecký kryt z doby války a po válce sklad Rybí centrály, žampionárna, velkoobchod s chemií a diskotéky – poslední fungovala asi do roku 2005.

Kdo kopal válečné chodby? Váleční zajatci. Prameny se neshodnou na národnosti: jedny píší o francouzských, druhé o ruských. Jisté je, že šlo o nucenou práci.

Odkud se vzal název Šibeniční hora? Protože tu stála městská šibenice – od středověku do osmnáctého století. Park založili na jejím místě v roce 1779.

Je to atrakce pro děti? Ano – zvlášť vědecká trasa s Teslovou cívkou a ukázkami s tekutým dusíkem.