Jelenohorská městská stezka · velká trasa · Cieplice

Pramen Marysieńka

Cieplice léčily vodou dávno předtím, než po ní někdo uměl sáhnout hluboko. V roce 1853 tu byl proveden vrt do 167 metrů – a tak vznikl pramen, který dnes nese jméno královny Marysieńky Sobieské, i když prvních sto let se jmenoval úplně jinak. Vedle pramene je dnes výstava o tom, jak se v tomhle městě po staletí léčilo.

Vrt, který změnil měřítko

Do poloviny 19. století stály lázně na tom, co samo vytékalo ze země. V roce 1853 byl proveden vrt sahající do 167 metrů a byla to kvalitativní změna: místo čekání na přirozený výtok se po vodě začalo sahat.

Zajímavost, která něco vypovídá o lázeňské praxi: dnes se používá studna hluboká 24,6 metru, umístěná v horní části onoho vrtu. Investice 19. století tedy pracuje dál, jen mělčeji, než bylo v plánu.

Proč Marysieńka

Dnešní název není původní. Vrt se původně jmenoval „Ludwigs Quelle“ – pramen Ludvíkův. Jméno královny se objevilo po válce a odkazuje k události o víc než tři sta let starší: v roce 1687 pobývala v Cieplicích královna Marysieńka Sobieská s početným dvorem.

Byla to jedna z těch návštěv, díky kterým se o Cieplicích doslechli i mimo Slezsko. Ve stejné řadě lázeňských hostů stojí litevský velký kancléř Albrecht Stanisław Radziwiłł, Johann Wolfgang Goethe, pruský král Fridrich Vilém III. s manželkou, John Quincy Adams, Hugo Kołłątaj, Józef Wybicki a Izabella Czartoryská.

Název daný po roce 1945 vybral z toho seznamu polskou královnu – a čitelnější příklad toho, jak poválečné názvosloví hledalo v německém městě polské záchytné body, se hledá těžko.

Jelen, který se vykoupal

Než někdo vrtal, byla legenda – a u pramene se sluší ji připomenout, protože vysvětluje půlku města.

V roce 1175 lovil kníže Boleslav I. Vysoký v okolních lesích a zranil jelena. Zvíře uteklo a kníže na ně narazil později u teplého pramene, kde – díky tamní vodě – nabralo síly. Na památku té události měl na tomhle místě vystavět kapli svatého Jana Křtitele, tedy předchůdkyni kostela, který stojí pár desítek metrů odsud.

Všimněte si, kdo je hrdinou toho příběhu. Jelen – totéž zvíře, které se dostalo do erbu Jelení Hory a které dnes stojí ve městě ve dvaceti devíti odlitcích jako jelínci. Legenda o objevení cieplických vod a název města rostou ze stejného kořene.

Kdo tuhle vodu pil před vrtem

První jistá zmínka o Cieplicích pochází z roku 1261: v listině předal kníže Boleslav II. Lysý, zvaný Rogatka, Cieplice augustiniánům. Po dvaceti letech je vystřídali johanité, přivedení knížetem Bernardem Lvoveckým, a v roce 1403 přivedl Gotsche II. Schoff – praotec rodu Schaffgotschů – cisterciáky z Krzeszówa.

Všechny ty řády spojuje jedno: využívaly tyhle vody k léčení. Léčba v Cieplicích je tedy starší než každá budova, kterou na téhle stezce minete – starší než Dlouhý dům, než palác, než oba kostely.

Formální zajímavost na závěr: status lázní dostaly Cieplice až v roce 1975. Osm set let praxe a teprve pak papír.

Nejteplejší voda v Polsku

Stojí za to vědět, proč se vůbec vrtalo. Cieplické termální vody jsou nejteplejší v Polsku: v mělkých jímkách mají až 37 °C a v hlubokých vrtech dosahují 87 °C.

Přitom jsou slabě mineralizované, zato bohaté na fluor a oxid křemičitý – a je to právě tohle složení, ne sama teplota, co vybudovalo renomé lázní. Marysieńka je jednou ze třinácti jímek činných v Cieplicích.

Tahle čísla vysvětlují celý zbytek stezky: klášter, palác, dům pro opaty, divadlo i park vznikly kolem něčeho, co vytéká zpod země.

Výstava: jak se tu léčilo

U pramene funguje Historická výstava „Pramen Marysieńka“, věnovaná dějinám lázeňského léčitelství v Cieplicích. Jsou v ní exponáty a panely, dá se zhlédnout dokumentární film o dějinách lázní a především vidět samotný pramen – což v praxi znamená, že se díváte na fungující jímku, ne na maketu.

Objekt prošel revitalizací a výstava i film vznikly za přispění unijní dotace. Výstava je zpřístupněna návštěvníkům; podrobnosti je nejlepší ověřit na místě.

Tři body stezky v okruhu sta metrů

Výstava stojí na nádvoří Dlouhého domu, ve stejném volně přístupném prostoru, ze kterého je vidět Přírodovědné muzeum v bývalém klášteře. Je to nejhustší úsek celé stezky: nejstarší světská budova lázní, přírodovědné sbírky a pramen – všechno na dohled.

Máte-li v Cieplicích hodinu, je tohle místo, kde ji strávit: nádvoří, výstava, muzeum a cestou kostel svatého Jana Křtitele a palác.