Pověst o jelenu – odkud má Jelení Hora své jméno

Kdysi dávno, dříve než v tomto údolí stál jediný dům, pokrýval celý kraj divoký, neprostupný hvozd. Říká se, že se do něj kdysi vypravil na lov kníže Boleslav III. Křivoústý – velký pán a vášnivý lovec, jehož nezastavil ani hustý les, ani strmé krkonošské svahy.

Mezi stromy zahlédl jelena, jakého dosud neviděl: obrovského, se srstí rudou jako měď a parožím rozložitým jako koruna. Kníže napjal luk a vystřelil – ale zvíře, ač zasažené, nepadlo. Vyrazilo na útěk a zmizelo hluboko v lese, a Boleslav, zapomněv na celý svět, se pustil za ním.

Hnal se houštinami a potoky, stále dál a výš, až jeho družina zůstala daleko vzadu. Konečně, udýchaný, vyhnal koně na vrchol zalesněného kopce – a tam mu jelen zmizel z očí, jako by se rozplynul v mlze. Kníže zůstal sám.

Když však pozvedl zrak, na lov zapomněl. Z vrcholu se otevřel pohled, jaký neznal: zelené říční údolí a za ním stěna hor sahajících do mraků, na obzoru nejvyšší zasněžená kupole. Místo bylo tak krásné a tak výhodné – vysoké, bezpečné, s vodou a lesem kolem –, že Boleslav rozhodl: zde, kde dostihl zázračného jelena, vyroste hradiště.

A tak se stalo. Od onoho lovu a od rudého jelena dostala osada své jméno – německy Hirschberg, „jelení hora". A protože jelen dovedl knížete na toto místo, umístili ho navždy do znaku: rudého a hrdého, na třech zelených pahorcích, se třemi zlatými žaludy v tlamě.

Tak praví pověst. A přestože kroniky vyprávějí příběh jinak, jelen zůstal znamením města – a dnes se jeho malé bronzové obdoby, jelínci, opět rozběhli po Jelení Hoře jako potomci onoho jediného jelena, který dal městu před staletími jméno.